Sen o škole

 

Sním

o škole, která je místem, kde se žije a učí,
o škole, ve které má úcta k člověku přednost před jeho výkonem,
ve které je možné člověkem být a člověkem se stávat.

Sním

o škole, která pomáhá unést obavy a probouzí netušené schopnosti,
o škole, která přeje spolupráci a nepotřebuje konkurenci,
o škole, která povzbuzuje zvědavost a zvídavost,
ve které není strach z otázek a je prostor k objevování.

Sním

o škole, ve které je rovnováha mezi prací a hrou, aktivitou a zklidněním, všedním a slavnostním a ve které mají prostor i konflikty,
o škole, která je přátelská k chybám a nedělá si nárok na dokonalost,
o škole, která si je vědoma svých hranic a také je uznává.

O škole, pro kterou se nežije, ale ve které je možné určitou část dne žít.
Protože škola není život a ani není v životě tím „jediným“
a protože škola nemá právo život ovládat a řídit.

Martin Jäggle

Cíle iniciativy

ke stažení

Náboženství do školy nepatří.
Náboženství a škola už u nás dlouho nepatří k sobě a mluvit o nich ve vzájemných souvislostech se jeví jako nepatřičné. Vztah školy a náboženství je zaplaven předsudky, přináší obavu ze „středověkých praktik“, z „nevědeckého poznání“, fundamentalismu nebo naivity.

Cílem této iniciativy je tento kruh předsudků prorazit, ukázat na důvody, proč s přítomností náboženské dimenze života na školách počítat a vytvořit prostor, ve kterém by se mohla veřejně a kvalifikovaně otevřít diskuse o přítomnosti náboženské dimenze v kultuře školy.

Cílem iniciativy je poukázat na náboženskou dimenzi života jako na kvalitu, která je sama o sobě hodnotou pro konkrétní rozvoj demokratické školy stojící na humanistických základech a usilující o lidsky důstojné vzdělávání.

Cílem iniciativy není uplatňovat v historii další nárok církví na český školský systém, ani náboženství do školy vnášet a už vůbec ne určité náboženství šířit, ale počítat s religiositou v nejširším slova smyslu, protože patří k obecné kvalitě života každého člověka.

Náboženství do školy nepatří, protože už ve škole je. I když se současná česká škola pokládá za světonázorově a nábožensky neutrální, je v ní toto „náboženství“ v nejširším smyslu slova přítomné.

• Je přítomné tím, že je škola zasazena do určitého prostředí a má určitou historii.
• Je přítomné tím, že školu tvoří lidé, kteří mají své ideály jako je láska, naděje, víra nebo spravedlnost.
• Je přítomné tím, že v základu evropského vzdělávání jsou skryty již po staletí otázky po vlastní budoucnosti, po smyslu vzdělávání a smyslu života vůbec.
• Je přítomné tím, že školu tvoří lidé, kteří jsou konfrontováni s klíčovými událostmi života, jako je například narození, strach, nemoc, životní úspěch, utrpení nebo skutečnost smrti.
• Je přítomné jako učivo nejen dějepisu, ale také matematických rovnic počítajícími s nekonečnem, ve fyzice, přírodovědě nebo jako kreativita a fantazie v estetických výchovách – tedy všude tam, kde se učivo dotýká hranic lidského poznání.
• Je přítomné v étosu školy, ve způsobu, jak spolu lidé ve škole hovoří, v hodnotě jejich vzájemných vztahů, v tom, jak si jeden cení druhého a jak je schopný s ním vést dialog a respektovat jeho důstojnost.
• Je přítomné tím, že lidé mají také ve škole potřebu slavit, že škola má své všednodenní rituály, nebo s větší nebo menší mírou pochopení slaví původně náboženské svátky.
• Je přítomné v jakémkoli světonázorovém postoji konkrétních žáků i vyučujících, ať už ho vyjadřují oblečením nebo nadšením pro určitý styl hudby.
• Je přítomné ve formě výuky předmětu náboženství určité konfese, ale není na ni redukovatelné.

Počítat s přítomností náboženské dimenze v kultuře školy znamená brát vážně celistvost vzdělávání. Když tuto náboženskou dimenzi škola ignoruje nebo odkazuje do soukromé sféry života, poškozuje tím celistvost lidského vzdělávání.

Počítat s přítomností náboženské dimenze v kultuře školy znamená brát vážně rozmanitost kultur, které se v ní prostřednictvím žáků i vyučujících stále více setkávají, a neochudit se o impulsy, které to může znamenat pro vzdělávání všech.

Počítat s přítomností náboženské dimenze v kultuře školy znamená brát vážně celistvost lidské osobnosti. To, že člověk směřuje k určitým hodnotám a podle nich orientuje své jednání, je výsledkem světonázorového systému, ze kterého vychází. Toto tíhnutí ke smyslu je základní kvalitou osobnosti člověka a je výrazem jeho schopnosti být transcendentní – překračovat sebe sama ve svém myšlení, jednání, vztazích k sobě, ke světu a druhým lidem.

Počítat s přítomností náboženské dimenze v kultuře školy znamená brát vážně podporu základních hodnot lidského životajako je lidská důstojnost, uznání, tolerance, respekt nebo dialog, které se jeví z všelidské perspektivy jako dobré a mají konkrétní dopad na to, jak škola zachází s individuálními zvláštnostmi a se sociálními, náboženskými nebo národnostními menšinami.

Počítat s náboženskou dimenzí v kultuře školy není komplikací narušující provoz školy, ale cenný příspěvek k rozmanitosti školy, která tak dává více příležitostí k učení.

Počítat s náboženskou dimenzí znamená promyšleně podporovat schopnost člověka utvářet a prožívat vztahy, protože základním výrazem náboženské dimenze v člověku je vztah jako překročení sebe sama.

Počítat s náboženskou dimenzí znamená počítat s multikulturní realitou v současné společnosti a předcházet napětím a konfliktům, které mohou vyústit v diskriminační jednání.

Počítat s náboženskou dimenzí znamená usilovat o demokraticky relevantní základy společného soužití, stavět se proti uniformitě a podporovat právo každého jedince na vlastní kulturní a náboženské zakotvení a tím i vlastní identitu.

Respektování přítomnosti náboženské dimenze v kultuře školy podporuje školu
• která je uctivá k člověku a otevřená k pluralitě
• kterou charakterizuje přiznání základní důstojnosti člověka nezávislé na jeho výkonu
• jejíž vzdělávací cíle jsou nasměrovány k sebeurčení a kvalitě života, nikoli k ekonomickým cílům
• která rozvíjí kvalitu mezilidských vztahů
• která rozvíjí kompetenci vnímavosti žáků k jedinečnosti lidí a k jejich rozdílnostem, k sociálním nerovnostem a ke kulturní a náboženské pluralitě
• jejíž komunita se snaží nastavit základní vnitřní normy, pravidla, která jsou pro všechny – tedy i pro menšiny – únosná a životná
• která hledá nové formy pro setkávání rozmanitých kulturních a náboženských tradic, ne pro jejich asimilaci
• bere vážně svou vnitřní rozmanitost a nakládá s ní jako s pramenem pro motivaci k učení
• která usiluje o svou jedinečnou identitu v konkrétním čase na konkrétním místě
• která ví, že nikdy nebude dokonalá, ale přesto je připravená být prostorem pro vize a ideály
• která je připravena překračovat své vlastní hranice

Pojďme otevřít diskuzi.